Aktuality


Pekelně vydařené Vysoké Tatry 2015! (22.-29. 8. 2015)

3. 2. 2016 (mh)

foto: Michael Heczko Pekelné a maximálně vydařené, to byla letošní hlavní turistická akce roku - Vysoké Tatry 2015! A proč pekelné? Celkově bylo snad nejtepleji ze všech tatranských štací vůbec. Hlavně poslední tři dny byl již takový hyc, že síly opravdu mohutně docházely. I přesto jsme zvládli hned čtyři novinky a jen poslední den v pátek jsme již v sobě nenašli síly na závěrečnou mohutnou výpravu přes Bystré sedlo a zvolili jsme jen menší okruh přes Solisko. Z původního počtu pěti dobrodruhů jsme zbyli čtyři - Michael H., Henryk P., Liliana H. a Tomáš W. Vůbec poprvé v historii s námi nejel ani jeden z našich seniorů.

Perfektní a maximálně komfortní ubytování jsme měli opět ve Staré Lesné. Dopravu zajistila Felis, která během celé akce najela kolem 710 km. A jak naše výpravy a trasy vypadaly konkrétněji?

1. den (sobota 22. 8.) : Úvodní trasu Vysokých Tater jsme po několika letech změnili a to na okružní přes Popradské a Štrbské pleso. Tatry nás dnes vítaly zamračenou oblohou. Hned první den se také rozjel turnaj v Bang!u.

2. den (neděle 23. 8.) : Hned druhým dnem jsme zahájili sérii vysokotatranských novinek. Lanovkou jsme vyjeli na Skalnaté pleso. Dále jsme stoupali již po svých směrem k dnešnímu nejvyššímu bodu - Velké Svišťovce (2038 m.n.m.). Počasí bylo zamračené a provázela nás místy velmi hustá mlha. Samotný vrchol jsme zdolali jen já a Tomek. Od trasy je vzdálen jen zhruba 10-15 minut cesty. Následoval brutální sestup k Zelenému plesu (1551 m.n.m.) s ostrými místy a řetězy. Po občerstvení na chatě jsme se vydali směrem k Biele Vodě, odbočili jsme však u Kovalčíkovy polany směrem k Folvarské polaně a pokračovali dále na Štart a Tatranskou Lomnici. V posledních hodinách se počasí velmi projasnilo a byl krásný den. Pod Svišťovkou se v tu dobu zranil turista a musel pro něj doletět záchranný vrtulník (později jsme se na internetu dočetli, že měl zlomenou nohu). Šlapání bylo dnes opravdu mnoho.

foto: Michael Heczko 3. den (pondělí 24. 8.) : Jestliže jsem o nedělním sestupu ze Svišťovky psal jako o brutálním, v porovnání s dnešní Východnou Vysokou (2428 m.n.m.) to byla jen pověstná procházka růžovým sadem.. Na Sliezský dóm jsme vyrazili z Tatranské Polianky, pořádné Tatry s místy, které braly dech však začli až nad ním. V těchto místech to vzdal Henryk, který se vrátil dolů. A na prvním místě s řetězy do vzdala i Zulu. Zbyli jsme tak jen já a Tomek. Můj pud sebezáchovy mi taky velel některá místa nepřecházet, v takových situacích ovšem musí jít zdravý rozum stranou. Výstup přes Polský hřeben a poté dále k vrcholu Východné extrémně ztěžoval naprosto brutální vítr, který spíše připomínal vichřici. Dvakrát jsem spadl pod náporem jeho síly (a to pokaždé jen několik metrů od strmé propasti). I tak jsme ovšem vrchol srdnatě zdolali, nutno podoktnout že ne sami, kaskadérů se zde našlo více. Hodně lidí však trasu vzdávalo již níže. Sestup z vrcholu Východné byl neméně brutální, zaznamenali jsme zde také jediné zranění letošních Tater a to Tomášovo zakrvácené koleno po nárazu do jednoho z kamenů. Šlapání dolů bylo opět mnoho, ale stálo to za to! Počasí bylo místy polojasné, nahoře s mlhou.

4. den (úterý 25. 8.) : Úterý, jak už se u nás stává tradicí, přišel na řadu Relax den. Dopoledne jsme se podívali do Belianské jaskyně a odpoledne jsme vyrazili do popradského Aqua parku, kde jsme strávili opět perfektní tři hodiny.

foto: Michael Heczko 5. den (středa 26. 8.) : Středa, Kriváně TŘEBA! A opět tatranská novinka, neboť jsme na tuto oblíbenou horu vyrazili z Tri Studničky. Těžko říct jestli už se pomalu hlásila celková únava nebo toho dnes opravdu bylo nejvíce, ale co se týče šlapání, dnes mi to opravdu přišlo jako nejtěžší z celého týdne. Ono vůbec dostat se pod Kriváň, pak zdolat extrémně těžké úseky a poté ještě více než předtím sejít dolů, dá člověku zabrat. Z počátku jsme se prodírali mlhou a zamračenou oblohou, čím jsme však stoupali výše, vyjasňovalo se, až se to vše nakonec přehouplo v krásný slunečný den. Henryk již dopředu prohlásil, že jeho konečnou bude rozcestí pod Kriváněm, ségra tápala a při cestě nahorů ještě nevěděla, kde bude dnes její cíl. Každopádně Henryk nasadil takové tempo korunované tím, že nedělal zastávky, že jsme poprvé v tomto týdnu nadávali o sto šest. To ještě zesílilo, když jsme z jednoho místa viděli Henrykovu zastávku. Než jsme však na místo došli, Henryk už šlapal nedosažitelně vpřed. Tak toto ne! Vždy jsem pro týmového ducha a ne pro individuální zastávky, kdy bychom se mohli rovnou roztahat po celé trase a nevědět o sobě. Jaký by pak takové výpravy měly smysl?! Jak jsme poznali již minulé Tatry, v závěrečném úseku k vrcholu nás čekaly jen samé brutální úseky. Opět zde šlo velké množství lidí, Kriváň je na Slovensku snad možná nejznámější horou vůbec! Vrchol (2494 m.n.m.) jsme nakonec zdolali ve složení mě, Tomáše a Zulu. A jak už jsem předeslal, čekalo nás ještě mnoho šlapání dolů. Trasu zpět jsme měli naplánovanou přes Jámské pleso a tak jsme také celou trasu prošli.

foto: Michael Heczko 6. den (čtvrtek 27. 8.) : Čtvrteční den byl vyjímkou, neboť jsme šli naši tatranskou klasiku, nikoliv žádnou novinku. Po velmi těžkých výpravách na Východnou a na Kriváň byla trasa na Téryho chatu zcela jiný a daleko nižší level. Pro mě osobně šlo spíše o oddych, nebýt všudypřítomného pražícího slunce, které mělo poslední dva dny nebývalou intenzitu. Ta byla ještě umocněna tím, že po kalamitě a kůrovci se není ve spodnějších částěch tras (Starý Smokovec-Hrebienok-Zámkovského chata) kde schovat pod stromy, neboť ty tam nejsou vůbec nebo se jedná jen o uschlý pahýl. Za oblohy bez mráčku jsme tak zdolali Téryho chatu (2015 m.n.m.) a pivečko, které nám na chatě toho dne načepovali chutnalo v tomto vedru jako kus nebe! Turistů šlo po trase dost, ale jednalo se zde spíše o takový průměr.

7. den (pátek 28. 8.) : Poslední turistický den Vysokých Tater 2015 šla již na všech účastnících vidět velká únava. Slunce i dnes pražilo o sto šest a obloha neukázala na své modři jediný bílý mráček. Téměř jednohlasně tak dnes byl zvolen plán B a to trasa ze Štrbského plesa přes Furkotskou dolinu a Škutnastou polanu k chatě pod Soliskom (1840 m.n.m.). Původní ambiciózní plán přes Bystré sedlo a Wahlenbergovo pleso byl odložen na další rok. I tak se jednalo o tatranskou novinku, Solisko jsme totiž kdysi zdolali, ovšem jinou trasou.

Vysoké Tatry 2015 byly opět velmi úspěšným podnikem, kde nechybělo ani několik novinek, ani osvědčené turistické úseky. Počasí bylo vůbec nejlepší, jaké jsme tady za mnoho let zažili. Je to neskutečné, ale ani na chvíli nezapršelo a to po celý týden! Poslední dva dny však slunce již pražilo natolik, že nám ubralo mnoho našich sil.

Turnaj v Bang!u, který čítal na 32 her jsem vyhral já, dále se umístili 2. Zulu a na 3. místě shodně Tomek a Henryk.

Těšíme se tedy opět za rok, naše milované Tatry!


Bohaté letní období turistiky a cyklistiky (6, 7, 8/2015)

2. 11. 2015 (mh)

foto: Michael Heczko 6. 6. (sobota) : První výpravou měsíce června se stala další turistická novinka, trasa Bystřice-Ostrý salaš-Ostrý chata! Nahorů jsme vyrazili po žluté turistické značce, trasa se po pár stovkách metrů proměnila z pěkné asfaltky na širokou lesáckou cestu a pokračovala dále podél potoka Kopytnice. Počasí nám přálo, bylo slunečno a teplo. Cestou jsme potkali jen pár turistů, většina byla až na trase Kozinec-Ostrý. Ze široké cesty jsme později vybočili již na úzkou a ryze turistickou stezku. Zde také začala první velká stoupání. Prošli jsme Pod Ostrým-sedlo (kdysi také Ostrý salaš) a pokračovali dále k chatě po stejné značce. Zpět jsme se vydali oklikou, když jsme došli až k Malému Kozinci, vybočili jsme ze zelené trasy na modrou, která nás sice poněkud zdlouhavě, ale přeci jen vyvedla až zpět do Bystřice. Sešli jsme se ve složení Michael H., Henryk P. a Liliana H.

8. 6. (pondělí) : A hned o dva dny později jsme se jen ve dvou (já a Henryk) vydali k další turistické novince. S Felis jsme zajeli do malebné obce Morávka, odkud jsme se vydali již pěšky směrem ke žluté značce, která nás solidním stoupáním vyvedla až k rozcestí Pod Velkým Lipovým. Počasí bylo spíše zamračené a později na hřebeni jsme byli nuceni obléct dokonce i bundy, přesto jsme byli mile překvapeni krásnými místy hlavně v prvním úseku naší trasy, který jsme šli historicky poprvé. Dále jsme pokračovali po hřebeni, kudy vede červená značka k nefungující chatě Ropička. Toto místo je zřejmě zakleté a chatám nepřející, neboť původní chata, která zde byla otevřena v roce 1913 se v době 1. světové války samozřejmě potýkala s minimální návštěvností turistů a protože místní chatař na jejim provozu jen prodělával, chatu nechal do základu vyhořet..

Z Ropičky jsme dále pokračovali po hřebeni a došli až k dnešnímu cíli a to chatě Kotař. Zde jsme se dlouho nemohli do chaty dostat, až po několika minutách klepání nám bylo otevřeno a dočkali jsme se velmi příjemného pohoštění. Ještě také nutno podotknout, že jsme zde ten den byli vůbec prvními turisty! Zpět do Morávky jsme sešli po modré značce, která byla z velké části široká lesácká cesta.

13. 6. (sobota) : Dnešní trasu jsem nechal navrhnout Henrykovi a tak nemohlo být překvapením, že jsme šli na Stožek.. A to konkrétně trasou Zimný-Stožek-Groníček. Počasí bylo velmi parné. Složení: Michael H., Henryk P., Liliana H.

foto: Michael Heczko 16. 6. (úterý) : Velkou turistickou akci, ovšem ne v režii našeho Paluch-Heczko týmu, jsme po dlouhém plánování konečně uskutečnili. V hojném složení sedmi lidí - Michael H., Tomáš W., Honza K., Romča K., Liliana H., Jana T. a Marek H. - jsme se vydali na ambiciózní trasu Řeka-Gutské sedlo-Javorový vrch-Šindelna-Ropice-Velký Lipový-Ropička a zpět do Řeky. Tedy trasa velmi dlouhá, která nám však při množství rozhovorů a dobrého humoru utekla rychleji než by se mohlo zdát. Kompletní jsme se sešli až na Gutském sedle (Honza s Romčou šli z Gutů), již na něj je to místy solidní stoupání, to hlavní ovšem přichází až na druhém úseku k vrcholu Javorového, kde nejde o kopec, ale spíše o masakr! Část trasy k vrcholu jsme šli mimo značenou trasu, jinak bychom se museli vracet. Dále jsme pokračovali po hřebeni k Šindelné. Počasí se drželo a i když nebylo na obloze vymeteno, vůbec to nevadilo. Navíc nebylo ani přílišné horko a přivlékli jsme se jen při sestupu z vrcholu Ropice. Úsek z Šindelné na Ropici a dále k Velkému Lipovému byl pro mě novinkou (při výpravě s Henrykem jsme zde potupně zabloudili a Ropici podešli!), od rozcestí pod Velkým Lipovým jsem byl už opět "doma". Někdo šlapal, někdo tlachal a někdo balil. Každopádně to byla velmi pohodová a příjemná turistika a ač Honza vždy prohlašuje že se jako turista necítí, minimálně dnes se jím stal!

22. 6. (pondělí) : Jen ve dvou s Nelou jsme se vydali na kratší pochod od studánky nad Guty Rucki k lanovce pod Javorovým. Jedná se o trasu jen s mírným převýšením, která protne jak sjezdovku, tak i lanovku na tento třinecký vrchol, ale jako vyčištění hlavy mezi nočníma - na jedničku! Počasí bylo velmi příjemné.

26. 6. (pátek) : Cyklistika jen v mé režii a to z Třince Terasy přes Kamionku, Oldřichovice a Tyru až do 1/4 asfaltky na Javorový (výjezd na vrchol jsem si nechal na další letní týdny). Počasí super!

foto: Liliana Heczková 2. 7. (čtvrtek) : Další společnou akci, tentokráte ve složení Michael H., Tomáš W., Liliana H., Honza K., Romča K. a Maruš K., jsme naplánovali rovnou na Javorovém! Já s Tomkem jsme vyjeli na kolech z Třince kolem 15 hod., o dvacet minut později se k nám v Oldřichovích připojila Zulu (přijela z Vendryně) a poté jsme již společně pokračovali přes Tyru až na Javorový. Nutno podotknout, že na kole jsem vyjel na Javorový vůbec poprvé! Stoupání po asfaltce je opravdu masakr, hlavně posledních pár stovek metrů je vyloženě plíživá smrt! Alespoň jsem věděl, že jsme tady dobře. Ségra hodně s kolem šla, ale my s Tomkem jsme si ještě v posledních desítkách metrů i zazávodili. U chaty už čekala druhá půlka grupy, která si to švihla pěšky. Počasí bylo bez chyby, modrá obloha bez mráčku.. Super akce!

4. 7. (čtvrtek) : Po mé ranní šichtě jsme se sešli v Jablunkově ve složení Michael H., Henryk P. a Liliana H., abychom v extrémně horkém a sluncem rozpáleném odpoledni vyrazili do hor. Z důvodu extrémních veder jsem měl naplánovány dvě trasy, které vedly z 90% lesem (nejlepší možnost, jak se sluníčku vyhnout). Překvapivě jsem však nenašel pochopení u dalších dvou členů a tak prošel Henrykův návrh, krerý studoval mapu a vybral podle svých slov také trasu, kde se jde z velké části lesem. Vydali jsme se tedy z Mostů u Jablunkova na Gírovou (úsek pod Studeničný byl pro nás turistickou novinkou, trasa však příliš pěkného nenabídla). Těžko říct jak dobře se Henryk do map díval, každopádně v lese pod stromy jsme šli sotva pět minut, zbytek trasy jsme trpěli pod extrémními nápory slunce (teplota tento den dosahovala 36°C!). Zpět jsme se vydali okruhem přes Zápověď.

11. 7. (sobota) : V zajímavém složení Liliana H., Lukáš P., Henryk P. a Nela se turistický tým sešel tuto sobotu v Třinci, aby společně pokořili Javorový (chata 947 m.n.m.). Šlapání měli až z města opravdu hodně. Počasí bylo velmi teplé a slunečné.

foto: Michael Heczko 16. 7. (čtvrtek) : Poprvé v naší cyklistické "kariéře" jsme se vydali na Lysou horu (1323 m.n.m.) a to samozřejmě poctivě až z Třince. V 10 hodin dopoledne jsme vyjížděli a v 19:15 hod. večer jsem byl doma! O čas ale opravdu nakonec nešlo, šlo hlavně o sílu vůle na Lysou vyjet (Tomek bohužel tolik vůle neměl a tak většinu stoupání na Lysou vyšel pěšky). Ještě horší se však ukázala cesta zpátky, cestou k Lysé jsme se totiž fyzicky již tak mohutně vyždímali a bylo třeba ještě jednou tolik dojet domů. Takže zpáteční tempo už bylo mdlé, přesto jsme se snažili a domů nakonec zdárně dojeli. Počasí nám přálo, sice bylo velmi teplo (+- 30°C), ale nějak nám to dneska až tak nevadilo. Nutno podotknout, že jsme si trasu ještě ke všemu o pár kilometrů protáhli, to když jsme chybně odbočili a jeli směrem na Lubno a Frýdlant! Za rok v létě bych tuto cestu rád zopakoval..

18. 7. (sobota) : Další turistickou novinku jsme zdolali ve stále velmi parném a krásně slunečném létě. S Felis jsme vyjeli do Tyry a po zelené značce se vydali k rozcestí Tyra - Pod Ostrým, hájenka. Trasu, kterou jsem měl "schovanou" teprve pár týdnů, jsme zvolili hlavně proto, aby nás les ochránil před sluncem a to tato trasa splnila na výbornou. Kromě tradičních lidských účastníku (já, Henryk, Zulu) s náma dnes šla i fena Angella. Ta lítala jak smyslů zbavená a to jak dolů tak i nahorů. Dalším rozcestím bylo Údolí Tyrky, Pod Smrčinou (to už jsme vystoupali poměrně vysoko) a U Kalužného, kde jsme se již dostali na znamou trasu ze Slavíče na Ostrý a zároveň ze zelené na modrou značku. Na chatě jsme se občerstvili a dolů do Tyry se vydali po žluté značce přes Bierač.

9. 8. (neděle) : Kondiční příprava na "Vysoké Tatry 2015" pomalu vrcholí. I když se povětšinou připravujeme individuálně, tuto neděli jsme se sešli ve třech (já, Henryk, Zulu), abychom dali trasu Dolní Lomná-Pod Velkou Loukou-Skalka. Trasa byla přizpůsobena letním teplotám, tzn. vedla v drtivé většině lesem. Zpět jsme sešli již tradiční trasou kolem sjezdovky.

foto: Michael Heczko 16. 8. (neděle) : Přesně o týden později od poslední výpravy jsme absolvovali poslední společnou kondiční přípavu na Vysoké Tatry s Henrykem a Zulu. Konkrétně trasu Radvanov-Zimný. Počasí bylo opět ryze letní.

19. 8. (středa) : A o tři dny později jsem poslední kondiční přípravu na nadcházející Tatry absolvoval i s Tomkem. Přidal se ještě i Honza a Nela. Zvolili jsme ambiciózní trasu Oldřichovice-Kozinec-Ostrý vrchol-Ostrý chata (zpět po žluté a zelené). Na samotném vrcholu Ostrého (1044 m.n.m.) jsem byl vůbec poprvé. Grapa to byla opravdu neskutečná, ale stálo to za to. Počasí nám vyšlo na jedničku, nebylo ani takové parno jako v posledních týdnech tohoto nadmíru teplého a suchého léta. Velkou poklonu zaslouží Nela, která to měla těžké hlavně v úsecích na vrchol Ostrého, kde se bořila do "hustého listí" a musela překonat nejednu překážku do velmi prudkých kopců, vše ale zvládla na jedničku!

V nadcházejícím článku Vysoké Tatry 2015..


Od sněhem zaváté Malé Fatry k prosluněným Beskydům (4, 5/2015)

11. 8. 2015 (mh)

foto: Michael Heczko 5. 4. (neděle) : Adept zřejmě na nejbrutálnější turistickou trasu, jakou jsme kdy šli. Jánošíkovy diery a celkově Malou Fatru jsem plánoval již delší čas. Nakonec jsme se časově shodli na 5. dubnu tohoto roku a vyrazili jsme ve složení Michael H., Henryk P., Liliana H. a Tomáš W. (Lukáš P. absentoval pro bolest v krku). V 8 hodin ráno jsem vyjížděl s Felis směr Slovensko a v 10 hod. jsme již byli v malé obci Biely Potok, kde byl náš dnešní startovní bod. Celou dnešní výpravu velmi ovlivnil fakt, že poslední týden byl vyloženě zimní, což se samozřejmě v Malé Fatře projevilo tak, že nás přivítala sněhová pokrývka od 5 do 40 cm!! Hned prvních několik kilometrů však bylo dech beroucích, procházeli jsme totiž známé Jánošíkové diery. Na těchto úsecích to velmi klouzalo, s tím si radikálně avšak účelně poradil Henryk, který sebou nesl sněžnice! Mnoho turistů, kteří šli s námi, to po pár desítkách metrů vzdali, my však rozhodně ne. Plán byl totiž předem daný a jasný, zdolat Malý Rozsutec (1343 m.n.m.)!

Po průchodu Jánošíkovými dierami jsme se dostali na rozcestí Podžiar, z něj jsme sešli z modré turistické značky (další úsek Horné diery je v tomto období oficiálně uzavřen, no později jsme zjistili, že turisté tam běžně chodí i tak) a vydali se k Sedlo Vrchopodžiar, tam jsme si dali první pauzu. O pár minut později nastala jediná čtvrhodinka tohoto dne, kdy vysvitlo slunce a objevila se modrá obloha, jinak bylo po celý den zataženo. Následující úsek byl velmi bohatý na prudké stoupání. Po zelené značce jsme se dostali k rozcestí Pod Pálenicou. Již zde padly první slova o délce této trasy :) Následovalo rozcestí Pod Tesnou Rižnou a úsek, který nebyl vůbec vyšlapán a tak jsme šli lesem, kde to vypadalo, že nikdy nikdo nešel a hledali jsme na stromech zelenou značku. Bylo to náročné, ale nakonec jsme pod mým vedením zdárně vyšli až k místu Pod Tanečnicou, kde se naše oči mohly kochat úchvatnými výhledy na obě strany, mimo jiné i na vrchol Malého Rozsutce, který již z dálky vypadal brutálně. Pokračovali jsme dále (stále bez vyšlapané stopy) tentokráte již po modré značce k sedlu Medzirozsutce, zde jsme opravdu na pár stovek metrů ztratili značku, nakonec jsme však pod Velký Rozsutec zdárně došli. Sil již trochu ubývalo, odhodlání (minimálně tedy to mé) však neopadávalo. Prvně červená značka a poté již finální zelená k vrcholu Malého Rozsutce..

Zde jsme narazili na úseky, které bych označil za to nejbrutálnější, co jsme kdy na horách šli. K tomu je nutno ještě připočíst sněhovou pokrývku a led na skalách i řetězech! Takže klouzalo vše a pod náma byly solidní srázy a cesta měla ne víc jak půl metru na šířku! Zulu a Henryk to nakonec museli vzdát, sešli trasou do Petrové. Já a Tomáš jsme zabojovali a pokusili se vrchol zdolat. Nejhorším místem se stala zhruba 3,5 metrová stěna a v rukavicích klouzající řetěz. Bylo nutno se nahorů dostat z větší části jen silou v rukou. Nejkrušnější okamžik však přišel ve chvíli, kdy mi podjela na zmrzlé skále pohorka a já zůstal viset, držící se jen rukou. Podemnou zhruba 1,5 metru, ale hned o pár centimetrů vedle sráz jako prase. V té chvíli byl už však Tomáš nademnou a tak mě mohl chytit za horní ucho baťohu a z jeho pomocí jsem se vytáhnul zdárně nahorů. Kdo ví kolik generací Heczků a Waclawků si o tomto dni budou ještě vyprávět legendy! :)

Zdolali jsme tedy vrchol Malého Rozsutce a užívali si fantastické výhledy po okolí. Oddechovali jsme si, že to nejtěžší již máme za sebou. Nemohli jsme se však více splést! Sestup z vrcholu byl téměř noční můrou, trasa byla pokrytá zledovatělým sněhem, více než turistickou trasu tak připomínala bobovou dráhu. Klouzalo nám to jak pod nohama, tak i pod rukama. Přišlo mnoho pádů, hrůzy v očích, jízdy po zadku, nárazů do kamenů, či posledních záchran v podobě zachycení se o rašelinu nebo strom. Byl to neskutečný masakr, konkurovat této výpravě nemůže zřejmě nic, co jsme doposud šli. Adrenalin na "full" a k tomu pořádná porce kilometrů ve sněhem zaváté Malé Fatře!

foto: Michael Heczko 18. 4. (sobota) : Jelikož dnešní trasu jsem přenechal k navržení Henrykovi, nemělo by být překvapením, že jsme šli klasiku Bahenec-Stožek. Ve složení Michael H., Henryk P.a Liliana H. jsme se potýkali s docela chladnou teplotou a špinavou pokrývkou sněhu od 5 do 15 cm.

26. 4. (nedělě) : Dnešní plánování trasy bylo v mé režii a proto jsem mohl prosadit další turistickou novinku v podobě trasy Bukovec-Gírová. I když přesněji řečeno, poslední úsek této trasy jsme již velmi dávno absolvovali s dědou Josefem P. Od Bukovec-škola jsme se po červené značce vydali z počátku po rozlehlých loukách (vidět je zde dokonce Lysá hora!), které poté přešli do hustého lesa se stoupáními. Počasí bylo příjemné, zapršelo akorát když jsme byli na chatě. Přes Komorovský grúň-osada a později i vrchol samotný (733 m.n.m.) jsme po červené značce došli až k chatě Gírová (840 m.n.m. vrchol nad chatou). Cestu zpět jsme absolvovali stejnou trasou. Akce proběhla ve složení Michael H., Henryk P., Liliana H. a Georgíj M.

7. 5. (čtvrtek) : Netradičně ve čtvrtek jsme vyrazili ve složení Michael H., Henryk P., Tomáš W. a Nela na Javorový. V 10 hod. jsem vyzvedl Henryka v Jablu, v 10:30 hod. Tomáše na Terase (ano, cesta Jablunkov-Třinec opravdu trvala 30 minut!) a v 10:45 hod. jsme již vyráželi od pramene Nad Hájenkou po modré značce k Javorovému. Počasí bylo parádní, bylo příjemné teplo a sluníčko svítilo o sto šest. Javorový jsme zdárně zdolali a jali jsme se i občerstvit. Zpět jsme za stále perfektního počasí sešli stejnou trasou dolů.

9. 5. (sobota) : Hned o dva dny později jsme se po mé ranní šichtě vydali se Zulu a Lukášem pro Henryka do Jabla a vyrazili jsme na trasu Zimný-Stožek-Groníček. Lukáš jí šel vůbec poprvé. Bylo na květen velmi teplo, ale kromě v poslední době tradičního ohozu Zulu ala "jdu do nákupního centra" nás již nic nerozhodilo a Stožek jsme zdárně zdolali a užili si i okruhu přes Groníček.

23. 5. (sobota) : V termínu 22.-24. 5. jsme absolvovali Spring trip Prague 2015 v jehož rámci jsme v sobotu 23. května zdolali hrad Karlštejn. Vlakem jsme se vypravili z hlavního nádraží v Praze až do zastávky "Karlštejn". Poté jsme již pěšky pokračovali po žluté turistické značce kolem Budňanské skály a přes obec stejného jména, jaké má i hrad. Karlštejn nás rozhodně zaujal, mě osobně vadila jen strohost jeho vnitřních prostor (prakticky všechno zajímavé bylo odvezeno do Prahy).

foto: Michael Heczko 31. 5. (sobota) : Horní Lomná-Kyčmol-Malý Polom-Lačnov, to je další turistická novinka, kterou jsme dnešní den absolvovali. Tedy, novinka jen z části. Dobře totiž známe úsek od Lomné po Malý Polom, ze kterého se dá dále vydat například na Bílý kříž nebo k Muřínkovému vrchu. Úsek od Polomu směrem k Lačnovu byl však pro nás neznámou. Počasí bylo velmi parné, slunce peklo o sto šest. Dnešní výpravu jsme absolvovali jen ve dvou- já a Henryk. U Malého Polomu nás trošku překvapila změna značení a barev a také trasy samotné, která již oficiálně nejde přes vrchol Kozí hřbet (986 m.n.m.). Trasa jde modrou značkou pod ním a poté se na rozcestí Kozí hřbet-Václavičky odbočuje na červenou, která nás vyvedla až na Lačnov. Z něj už to máme opět prochozené mnohokrát.


Turistické výpravy v lednu, únoru a březnu 2015 (1-3/2015)

15. 5. 2015 (mh)

foto: Michael Heczko 31. 1. (sobota) : První společnou turistickou akcí v roce 2015 se stala až výprava na sklonku ledna a února, což nebývá zvykem. Ve složení Michael H., Henryk P. a Liliana H. jsme se vydali v ryze zimních dnech za velmi solidní sněhové nadílky na výpravu Zimný-Stožek, kterou jsme si však nedobrovolně prodloužili ještě o úsek z Radvanova. Zuzka, kterou používáme při podobných sněhem zavátých dnech (hlavně kvůli pohonu 4x4), měla prošlou STK a tak do boje musela vyjet Felis, která ač se snažila (obutá do nejhorších zimních gum na trhu - Barum Polaris), v místech, kde přestalo býti vyoráno a na cestě se nacházelo 20 cm sněhu, zakončila svou pouť a dále jsme šli tedy pěšky. Obloha byla slunečná, později se více zatáhlo. Ovšem zasněžená krajina byla fantastická!

14. 2. (sobota) : Po dvou týdnech jsme se opět sešli a ve čtyřech - Michael H., Henryk P., Lukáš P. a Liliana H. - jsme si naplánovali trasu Lomná->Skalka. Na parkoviště pod sjezdovky nás tentokrát zavezlo náhradní vozidlo v podobě Fordu Fiesta 1.4 TDCi, perfektní vůz! Sněhu je na horách stále dost, naše trasa však až na posledních několik desítek metrů, byla solidně upravená. Počasí bylo na jedničku!

21. 2. (sobota) : Původní plány byly dnes na turistiku v okolí "jablunkovských" Beskyd. Komunikace však vázla, Henrykovi se od rána nešlo dovolat a tak jsem se informaci, že z Prahy vůbec nedorazil, dozvěděl až ve chvíli, kdy jsem se do Jablunkova již nabalen, chystal vyjet. A co hůř, vše již bylo domluveno i se Zulu a Lukášem, které jsem měl nabrat ve Vendryni. Nastala tedy rychlá reorganizace a já oběma navrhl nový cíl, trasu z Řeky na Javorový. Tuto trasu jsme šli na podzim s Henrykem, jenomže jsme tehdy v Gutském pekle špatně odbočili a místo k chatě, došli až na samotný vrchol Javorového. Druhou část této trasy jsme tedy šli po velmi dlouhé době.
Z Řeky jsme vycházeli kolem 13 hod., počasí bylo perfektní, ovšem stále chladno, jak se na zimu sluší a patří. Trasa to není nejkratší, což tězce nesl hlavně Lukáš, kterého jsem nechtěně nepřesně informoval o pravděpodobném čase trasy. Nebylo to ovšem schválně, čas jsem sám podcenil. Hlavně část od Gutského pekla byla velmi dlouhá a navíc jsme museli prošlapávat sníh. Na chatě nám však bylo odměnou výborné jídlo a pití.
Perfektní počasí vydrželo i cestou zpět, která vedla stejnou trasou. Nejvíce nás paradoxně potrápil poslední asfaltový úsek, kde byla brutální ledovka už při cestě nahorů (dokonce zde uvízlo auto!), dolů to byl ještě o něco větší masakr, ale zvládli jsme to.

foto: Michael Heczko 7. 3. (sobota) : Trasu na Novinu dnes navrhl Henryk. Jedná se o improvizovanou trasu, která v podstatě ani nemá z větší části turistické značení, ale Henryk jí má velmi dobře prochozenou díky nedávným rokům, kdy zde vyráželi naši senióři. Já se Zulu jsme jí šli vůbec poprvé. Sněhu již mnoho roztálo, takže trasa jím byla pokrytá hlavně v místech, kde se příliš nedostane slunce. V osadě Novina jsme vybočili doleva na širokou lesáckou trasu, která nás vyvedla okruhem až zpět do srdce Dolní Lomné.

22. 3. (neděle) : Po čtyřech sobotních výpravách jsme v druhé polovině března vyrazili poprvé v tomto roce taky v neděli. Jelikož jsem měl ranní šichtu, do Jabla jsme se dostali až kolem 15:30 hod., takže i východ z pod Doubravy byl pozdní, kolem 16 hodiny. Cíl byl chata Kamenitý. Tým se sešel ve složení mé maličkosti, Henryka a Zulu. Počasí bylo pochmurné a velmi chladné, šlo se však dobře. Na chatě jsme se nezastavovali. Spestřením byla po konci naší cesty pomoc chatařce z Kamenitého a jejim kolegyním. Jelikož dámy nechaly u svého terénního vozu zapnuté světla, přes den se jim samozřejmě vybila baterie. I přes snahu nahodit jim motor pomocí startovacích kabelů se tak však nestalo. I tak nám ovšem paní chatařka slíbila při naší další návštěvě polévku zdarma!


Turistické a sportovní akce v listopadu a prosinci (11, 12/2014)

28. 1. 2015 (mh)

foto: Michael Heczko 16. 11. (neděle) : První turistickou akcí měsíce listopadu se stal až v šestnáctém dni tohoto měsíce výšlap na chatu Stožek. Trasa vedla tradičně od chaty Bahenec. Sešli jsme se ve složení - Michael H., Henryk P., Liliana H. a Georgíj M.

30. 11. (neděle) : Po delší době jsme zdolali chatu Kamenitý (810 m.n.m.). Jelikož jsme vycházeli z Lomné (parkoviště pod Doubravou) až kolem 16 hod., celou trasu jsme absolvovali netradičně v šeru a po tmě. Ale i to mělo své kouzlo. Poprvé jsme taky zažili lehký příchod zimy a to jak doslova, tak díky "námraze" na stromech a trávě, která působila magicky! Složení týmu bylo - Michael H., Henryk P. a Liliana H.

3. 12. (středa) : S Honzou jsme dnes absolvovali trénink na blížící se Travný Trek. V 7:30 hod. jsem vyjížděl z Třince, Honzu jsem nabral o 15 minut později v Gutech a vyrazili jsme směr Morávka. V těchto dnech se kraj potýkal s mohutnou ledovkou, jakou už roky nepamatujeme. Takže jízda po silnicích III. třídy ještě s letními gumami stála za to. Ze Smilovic jsme raději vyjeli na hlavní cestu a na Morávku odbočili až později v Dobré.

Dnešní trasou jsme přesně kopírovali nadcházející závod (Morávka-Hájenka-Travný-Malý Travný). Jen v úvodních stovkách metrů jsme mírně zbloudili, jelikož se nejednalo o značený úsek. Tempo jsme nasadili vysoko, ze začátku jsme běželi, což jsme si poté zopakovali z vrcholu až dolů. Čím jsme stoupali výše, začalo se postupně objevovat více a více sněhu, nad tisíc metrů byl už les ukázkově zasněžen a teplota také povážlivě klesala.. Stoupání bylo veliké, za týden to tady na ostro nebude žádná sranda. Náš výsledný čas byl 2:51 hod., s čímž jsme byli spokojeni.

13. 12. (sobota) : Travný Trek 2014 s trasou závodu Morávka-Hájenka-Travný 1203 m.n.m.-Malý Travný- Morávka jsme dnes absolvovali ve třech statečných - Honza, Maruš a já (Michal). Podmínky se od našeho tréninku před deseti dny změnily, těžko říct jestli jednoznačně zlepšily. Oteplilo se, takže ubylo sněhu a nemuseli jsme býti tak navlečení. Honza běžel jen v termo triku a mikině, to já jsem si přes termo triko a klasické tričko dal i lehčí bundu (nelitoval jsem, výše byla opravdu zima a silný vítr!). A úbytek sněhu se také výše projevil tím, že to snad ještě více klouzalo, neboť zůstal jen led. To naštěstí platilo jen pro pár desítek metrů u vrcholu.

foto: Michael Heczko Závod započal v 10 hodin dopoledne a my hned vyrazili do svižného běhu, který jsem držel až do úvodního stoupání. Již od úvodních stovek metrů jsme byli rozděleni, Honza běžel dále a nasadil docela brutální tempo a Maruš byla se ztrátou za mnou. Od úvodního kopce jsme se tak už neviděli! Šlo/běželo se mi velmi dobře, i ty nejtěžší stoupání jsem šel ve vysokém tempu a předbíhal jsem na první pohled daleko lépe (sportovněji a profesionálněji) oblečené borce. Na vrcholu jsem si plácl s nejvyšším stromem a započal běh, který měl trvat na trase dlouhé kolem 13 km zhruba ještě 6-7 km dolů. Troufnu si říct, že jsem do toho dal všechno, i přes postupný narůstající odpor mých kolen (rozuměj bolest) jsem běžel a běžel stále v solidním tempu dolů. Zajímavé bylo, že jsem spoustě lidí odběhl, ti lepší přede mnou mi ovšem odběhli také, takže jsem v jednom zhruba 3 km úseku běžel úplně sám. Náš minulo týdenní trénink mi velmi pomohl, neboť jsem trasu poznal a věděl na co si dát pozor a kde můžu přidat. Poslední kilometry už byly opravdu jen o síle vůle, abych v tempu nepolevil. Zpětně se mi zdá nemožné, že jsem v květnu zvládl 43 km v rámci Střechy Světa a došel jsem ji. Ne kvůli kondičky (tam rezervy byly), ale kvůli kolenům. Tušil jsem, že by můj čas mohl být o nějakých 20-25 minut lepší než z minulého týdne (tedy kolem 2:30 hod.). Když jsem však dobíhal do cíle, Honza na mě už z dáli křičel, "pojď pojď, možná to stihneš pod 2 hodiny!". Tak jsem ještě v posledních desítkách metrů přidal a výsledný čas 01:58:35.21 hod byl pro mě fantazií!

To Honza zaběhl ještě lepší ligu, když si (pro mě nepochopitelným) časem 01:32:37.17 hod (o 1:20 hod. lepším než minulý týden!!) zaběhl pro 20. místo v kategorii mužů! Maruš, která to z nás měla nejtěžší už jen z toho důvodu, že trasu neznala tak jako my, zaběhla také perfektní čas a to 02:25:49.37 hod, čímž se umístila na 26. místě v kategorii ženy-klasik. Klobouk dolů před námi všemi!

21. 12. (neděle) : V rámci Henrykových narozenin jsme dnes zdolali po několika týdnech opět naši tradiční turistickou trasu Bahenec-Stožek, což bylo Henrykovo narozeniné přání. Hory jsou aktuálně pokryty sněhem a o cestě Písek-Bahenec platí to samé, ovšem ještě se solidní příměsí ledu. Pro Felis to tak bylo zřejmě to nejtěžší, co za posledních již bezmála pět let (co brázdí české silnice) musela vyjet. Zimní Barum Polaris 2 překvapily (což nebývá jejich zvykem) a zabíraly i na velmi zledovatělém sněhu! Nebýt ovšem zátahu WV motoru 1.6 MPi již od velmi nízkých otáček zřejmě bychom nevyjeli. Poklona před Felindou!

Ve složení Michael H., Henryk P., Lukáš P. a Liliana H. jsme v solidním tempu, i přes sněhovou pokrývku v rozmezí 5-10 cm, zdolali Stožek a zdárně i sešli zpět.

31. 12.-1. 1. (středa/čtvrtek) : Poslední turistickou akcí roku 2014 se stal až silvestrovský výstup na Javorový. foto: Michael Heczko Ve složení Michal, Honza, Romča, Tomek, Jana, Mirka a Standa jsme vyráželi z gutské základny kolem 22:30 hod. a do cíle jsme dorazili snad na minutu přesně o půlnoci, jak bylo v plánu. Neznačená trasa nabídla solidní stoupáky a navíc bylo cca 10-15 cm sněhu. Zasněžený les byl nádherný i jen s osvětlením od našich čelovek. Výhledy z Javorového na ohňostroje po celém kraji byly perfektní (zažil jsem poprvé), takovou akci musíme určitě příště zopakovat. Zpět jsme se vydali před 1 hod. ranní již v novem roce 2015 stejnou trasou. Všichni došli ve zdraví a já šel "nadšeně" na ranní šichtu!


Turistické zářezy v září a říjnu (9, 10/2014)

31. 10. 2014 (mh)
foto: Michael Heczko 20. 9. (sobota) : První společnou turistikou po letošní turistické akci roku (Vysoké Tatry 2014) se stal jak jinak než výšlap na Stožek. Ve velmi letním počasí jsme jen ve dvou (já a Henryk) vyjeli Zuzkou k osadě Zimný, odkud jsme již tradiční trasou šlapali ke Stožku. Závěrečný úsek jsme po delší době zvládli v podobě ostrého kopce na samotný vrchol. Po odpočinku na chatě, kde bylo dost dalších turistů, jsme se vydali oklikou přes Krkavici a Groníček k Zimnému.

18. 10. (sobota) : Dnes přišla na řadu turistická novinka. Chatu Skalku (911 m.n.m., vrchol 932 m.n.m.) jsme zdolali již nesčetněkrát, po žluté značce z Dolní Lomné (z počátku asfaltka, kterou jsme velmi často kdysi jezdívali na kole k již neexistující chatě Tetřev) jsme se však vydali poprvé! Ve složení - Michael H., Henryk P. a George M. jsme Felis zaparkovali hned zkraje cesty a dále se již vydali přes stádo koz a beranů pěšky. Trasa to byla zajímavá a pěkná. Po 3 km vesměs stoupání jsme vyšli na vrchol Velká Louka (790 m.n.m.), od ní jsme klesali k nám již dobře známé lesácké cestě. Čekalo nás další velké stoupání, načež jsme vyšli na další námi dobře známou cestu od sjezdovek. Po dalších deseti minutách jsme zdolali dnešní cíl. Co chlapi při výstupu shodili, minimálně dvakrát na chatě nabrali. Do toho obsluhovala nová krásná chatařka, takže se nám z chaty věru nechtělo..
Zpět jsme se vydali, již za větší zimy, neznačenou trasou směrem k Mostům a poté starou asfaltkou z Polomu do Dolní Lomné, takže jsme se našlapali pěkně. K autu jsme došli již za tmy.

25. 10. (sobota) : Ve stejném složení jako minulý víkend jsme dnes vyrazili na trasu Gruň-Filipka-Zimný-Radvanov- Jablunkov. Počasí bylo slunečné, teplota již na mikinu a inverze v údolích extrémní. Hlavně cestou k Filipce šlo turistů dost, později jsme již téměř nikoho nepotkali. Tempo jsme nasadili vysoké, takže jsme celou trasu prošli opravu velmi rychle. Počasí nám vydrželo až do konce.

foto: Michael Heczko 28. 10. (úterý) : O svátečním dni jsme konečně podnikli mnou dlouho plánovanou ambiciózní trasu Řeka-Javorový chata- Javorový vrchol-Šindelná-Ropička-Řeka, která má délku zhruba kolem 20 km. Sešli jsme se jen dva (já s Henrykem), i tak byla ovšem nálada velmi dobrá, počasí nám přálo, bylo nádherně slunečno, i když v lese již ne tak teplo. Henryka jsem v Jablunkově nabral kolem 10:30 hod. a vyrazili jsme do obce Řeka. Tam jsme Felis zaparkovali a vydali se po zelené značce k chatě na Javorový. Bohužel na rozcestí Gutské sedlo jsme zcela nesmyslně a nepochopitelně zachybovali a místo pokračování po zelené na chatu jsme se vydali opravdu brutálními stoupáky směrem k vrcholu Javorového (1032 m.n.m.). Chybu jsme udělali ne jeden, ale oba dva. Henryk tvrdil, že jsme zde šli Mánesovu stezku (později jsme se schodli že tomu tak nebylo) a já zase nepochopitelně přehlédl značení Javorový (chata)/Javorový (vrchol)! Chatu i vrchol jsme tak minuli a dohodli jsme se, že vracet se takovou dálku již nebudeme. Bez obědu se mi poté šlo o něco hůř, ale dalo se to. Plus bylo, že jsme poznali tuto část po žluté značce, která vedla lesem s neskutečným kouzlem a atmosférou.
Vyšli jsme tedy až za vrcholem Javorového (cca 3 km od chaty), konkrétně na rozcestí Pod Javorovým (975 m.n.m.), ze kterého jsme se po hřebeni vydali dále po modré 2 km k Šindelné sedlu. Zde přišla na řadu (opět trošku nepochopitelně) naše druhá dnešní chyba. Již tehdy jsem Henrykovi říkal:"Ještě nikdy jsem nezažil, že když jsme se vydali jinou trasou a řekli jsme si, že jde stejným směrem, takže musíme na tu původní trasu dojít, že bychom na ní opravdu došli nebo jí protli!" To samé platilo i dnes. Odbočili jsme totiž pár metrů před rozcestím Šindelná a místo po žluté jsme šli po široké lesácké cestě pod touto trasou, později tudíž i pod našim cílem - chatou Ropička. I tak byla trasa poměrně dlouhá a šlapání bylo hodně. Les a příroda byly však zbarveny do nádherného podzimu a tak bylo stále co fotit. Na sluníčku bylo příjemně na mikinu, ve stínu lesa jsem však již musel obléknout bundu. Nakonec jsme se zorientovali a usoudili, že musíme vyjít na žlutou značku od Ropičky, která nás zavede zpět do Řeky a tak se také stalo.
Dnes jsme si opravdu vybrali den blbec a pořádně se sekli v orientaci, něco takového se nám v novodobé historii (rozuměj od doby, kdy nenaviguje děda :) ) ještě nestalo! Ale dobrodružství to bylo, to věru ano!


Nová anketa: nejoblíbenější místo Vysokých Tater?

21. 8. 2013 (mh)

Miniaplikace


WebZdarma.cz